Návštěvnost
Muž a žena
Muž a žena
Bílá postel
Pod oknem s černou oblohou
Tichem nočním
nese se dech dvou
Muž a žena
spolu, a přec dva světy
kdysi jedna duše
před dávnými léty
Každý svoje sny
a leccos v skrytu tají
Koleje, co vedle sebe leží
přesto se nepotkají
Být či nebýt spolu,
to Shakespeare kdyby znal,
pak ve svých moudrých slovech
odpověď by dal
Kolik je možností
kolik je cest
kterou mám opustit
kam dát se vést
Duše má mi říká
nesmíš se bát
Život je hra
tak koukej si hrát
Kolik je lidí
tolik je cest
Nechávám duši svou
kamsi mě vést
Ať s tím či oním
nebo sama
cesta má vede mě
do neznáma
A tak se pokouším
životem plout
Nenechat se zajmout
do světa pout
Komentáře (17)
Komentujících (11)
Doporučit
TiskMilovati se pod dekou, ach neodcházet k ránu dřív, než vysvitne kotouč zlata špehování;)
12.01.2023 14:36:22 | Dejvis
Nebát se a ... nebát se
12.01.2023 13:27:42 | Jan Kacíř
Můj otčím říká: kdo se bojí, sere v síni. Podle obsahu starobylé pořekadlo :-)
12.01.2023 13:38:53 | kozorožka
ano... kadibudky bývaly venku, na hnoji... ;)
12.01.2023 13:55:48 | stormeater
Moc krásné
A nejhezčí je, když Ti do cesty vítr přivane
Krásnou duší bytost
12.01.2023 00:53:34 | Bufik
Cesta se protíná s dalšími cestami
život nám nabízí několik možností
některé cesty se navždycky propojí
některé oddělí a jiné cesty nás
mnohému naučí.*
Pěkná přemýšlivka Kozorožko:)
11.01.2023 23:38:09 | jenommarie
Děkuji ti za ocenění má milá soukmenovkyně, jak pěkně říká Jiří Frráček. :-)
12.01.2023 13:37:48 | kozorožka
:);)
12.01.2023 18:17:07 | jenommarie
Od dětství jsem si přála mít malý domek, uvnitř hřejivé teplo a světlo, před domkem zahradu, pár ovocných keřů a jabloní, lavičku na posezení, a někde vzadu, za plaňkovým plotem aby byla lesní cesta a tu a tam panáčkující zajíci či hbitá veverka, o chytré lišce ani nemluvě :-)... nejdůležitější v mých představách ale bylo právě to teplo a světlo z lidských srdcí, nikoliv cesta do neznáma... :-)
Je pěkná Tvá báseň, Kozorožko, ráda jsem četla, děkuji :-)
11.01.2023 19:43:59 | Helen Mum
Děkuji ti za pochvalu. Člověk vskutku nechce jít do neznáma a má jakýsi sen. Ale život ho někam tlačí, až nakonec zjistí, že to není jakýsi vnější osud, ale duše sama. Samozřejmě je tam mnoho faktorů ve hře života, které v lepším případě poznáme pozdě, často vůbec. Prostě tajemství. Jsme tak výzkumníci a badatelé, prostě poutníci jdoucí neznámými krajinami, kde se dějí věci. A má další zkušenost - co mě nejvíc v životě překvapilo, jsem byla já sama. :-)
11.01.2023 19:54:52 | kozorožka
Dospělej člověk, zůstává stále tím hravým dítětem. Jen jeho hračky se mění*
11.01.2023 19:41:52 | šerý
Koloběh života na běžícím pásu.)
11.01.2023 19:29:39 | Constantine
věčné téma... stále se měnící...
11.01.2023 19:28:08 | stormeater
...no jo, každej jdeme po jedný koleji a snažíme se toho druhýho dotknout...;-)našel jsem zhruba obrázek, co odpovídá mojí představě po tvé básni...
https://www.facebook.com/www.radekvincour.cz/photos/a.543070275821239/3049343061860602/?type=3&theater
11.01.2023 19:04:57 | Marten
Rovnoběžky se prý v nekonečnou potkají... Tak uvidíme. Jednou. Nebo taky ne. :-)
11.01.2023 19:56:19 | kozorožka