Rozchod.

Roztáhly javory své dlanité listy,

já skryl se tam, kde tvořily stín.

Vzduch deštěm provoněl a byl čistý,

tvář slunci nastavil záhon kopretin.

Dívám se dolů, dívám se do údolí,

kde řeka se vine, jak stříbrný had.

Dívám se dolů a srdce mě bolí,

vždyť ztratil jsem, co měl jsem rád.

Jak už to bývá, kdy na rozcestí,

každý jít cestou chce jinou.

Společně řítí se do neštěstí,

stiženi spoluvinou.