Nikdy nevíš.

Dívám se na přesýpací hodiny,

čím déle, tím pomaleji

písek padá.

Poslední zrnko dopadlo,

…přece jen včas.

Kol nich vidím

obtáčet se hada,

jeho slyším hadí hlas,

a oči se mi klíží.

Cítím, že had se ke mně blíží

a ovíjí mne strach.

Je jako závan na řasách.

Otevírám oči,

hodiny zpět se točí

a – písek nepadá,

není to záhada,

jen uvnitř mého těla,

ten tichý hadí hlas

uzamknul můj čas.

Jakoby vážka odletěla.