Jako rozjetá brambora
svěřuji se stromu,
autobus zastaví
a nehledám Dalajlámu.
Ta roztěkanost života
jako větev prokvétá.
Krok pevný ještě dříme.
Ach, ráno všité.
Třeba koláček
i nasadit růžové brýle.
Úsměv americký.
Žijme.
Tedy s povrchním americkým úsměvem se neztotožním. Ale dnes to máš opravdu napsané pozoruhodně* Chňap!
15.02.2023 13:25:38 | šerý
Víš, já si vzpomněla na ten film - policejní akademie snad. Když tam chodí...tak mě to zdvíhá. A ten obrázek toho herce je fakt dobrý. Ten český herec to umí. Keep smailing dle něj.
15.02.2023 13:42:14 | mkinka