Do ticha píšu perem pavím
neslyšnou zprávu vnějšímu světu.
Postačí jednu, docela krátkou větu,
potichu život svůj oslavím.
Neklidný vánek po zahradách,
prohání spadané listí stromů.
Poslední slovo, písmeno, tah,
utíká do frází a idiomů.
Do zmatků píšu kohoutím peřím,
slova vstřícná, klidná, vemlouvavá.
Snad naleznu klíč k tajným dveřím,
však slov se mi nedostává.
19.02.2023 16:27:31 Koala
Moc hezký.
Těšil jsem se z míň obvyklý formy v první sloce abba, ale v dalších slokách je abab. Asi bych to sjednotil. Ale jenom můj názor.
Ale jinak parádní počin.
19.02.2023 17:11:00 Kan
Ono se řekne sjednotit, ale, to by rýmy i myšlenky musely být disciplinované a naskakovat tak, aby to fungovalo. Podle mě, není důležitá "geometrická struktura". Tak jako v životě, nebo v přírodě, taky není všechno podle pravítka.
A tak se dívám i na poezii.
18.02.2023 12:15:36 jenommarie
Počká li chvilinku malou
jistě mu projdou hlavou
na list je vepíše
k pohodě svého dne.:)