Těžké rozhodnutí.

Jen ještě chvíli, tak do devíti,

pak musím vstát a žít,

Pohledem slunce pozdravit,

vždyť pro nás svítí.

Je krásné ráno, uprostřed léta,

vlídný čas, obloha bez mraků,

nad rozvitými květy bodláků,

hejno špačků k vinohradu slétá.

Pod okny rozkvetly růže bílé,

vůní svou mě probudily.

Jen ještě malou chvíli:

-musím vstát, cítím se provinile.

Autor Kan, 27.02.2023

Přečteno 89x

Tipy 17

Poslední tipující: Tvbm, jenommarie, Jeněcovevzduchukrásného, CULIKATÁ, Marten, Fialový metal, Psavec, šerý, annanymsová, mkinka, ...

Komentáře (6)

Komentujících (3)

Komentáře

...já se nikdy necítím v nestávání provinile...jsem "povaleč jablečný"...;-)jak mi říkávala babička...

27.02.2023 13:37:07 | Marten

Pak máš neskonale silný charakter, když si za svým tak pevně ležíš. :-))

27.02.2023 14:17:59 | Kan

...a přesto mi všichni říkají opak...;-)

27.02.2023 14:42:49 | Marten

Závidí a proto tě chtějí, v pevnosti tvých zásad, zviklat.

27.02.2023 15:44:42 | Kan

Musím se rozhodnout - snít či žít :) (v tom lehkém slova smyslu)

27.02.2023 12:40:52 | annanymsová

To je jednoduché: snít, žít, snít, žít. Anebo naopak. :-))

27.02.2023 13:32:07 | Kan

Návštěvnost