Kávu jsem natáhla
a koláček slupla jako malinu.
Možná jsem chtěla do stínu.
Pastelka šumí svetrem
a nechci rýmu.
Ta pronikavá zima zevnitř
zalezla mi pod nehty.
Chybíš Ty.
A tak maluji své čáry.
Barvy berou slzy
a hrají hru kdyby.
Ta malá holka má psaní
a dívá se k nebi.
A prosí Pána Boha
o trochu sluníčka.
Je přeci mňoukavá kočička.
Jako vždy- moc pěkný a s citem napsaný...
08.10.2023 17:05:21 | Koala
Moc a moc děkuji, dočista jsem zapomněla, že jsem tuto básničku psala a moc děkuji za podporu, která těší.
08.10.2023 17:12:51 | mkinka
Krásně napsáno s Tvým nádherným citem... Věřím, že bude lépe ve všech směrech!
Měj se kouzelně, milá Jituško :)
07.03.2023 09:48:35 | Ondra