Na skálu vytesat
a nic neřešit,
jen chtít a jít.
Ráno se prospat a snít.
Však Mácha miloval romantiku,
já jen sedím a dýchám v mžiku
tu zem plnou otazníků.
Používám ten papír místo skály
a přesto slova občas drtí.
Tu vrba přijde z neznáma
i ploštice beze jména.
Tuž srdce napíše tíseň
a po strunách kytary se line píseň.
To osud psal, když člověk sám nevnímal.
A klapot deště smyje kal.
Čistý papír padá podél skal.