Cestou do Cháranu

Z této krásné básně vyzařuje tolik utrpení, že mě to přimělo se nad tím zamyslet. Dospěla jsem k závěru, že utrpení je smyslem života. Ne samo o sobě, ale jako zkouška. Bez utrpení žije člověk ve světě a o své duši ani neví. Utrpení jej nutí přemýšlet o smyslu svého bytí. Zprvu se mu jeví jako nesmyslné. Není pak tvůrcem svého života, ale jeho obětí. Dokážeme-li přijmout utrpení jako smysluplnou součást našeho života, stáváme se jeho tvůrci. Pak může utrpení pominout nebo se mu alespoň srazí hrana. Utrpení můžeme vnímat jako tlak, který z nás, uhlíků, tvoří démanty. Mám velký respekt k utrpení. Ale jsem hluboce přesvědčena, že moudrost je vlastnost, ke které se musíme protrpět. Moudrost podle mého znamená přitakání osudu, jeho přijetí, se vším, co nese. Tím se člověk stává zralým. Dokud cokoli, co k nám osud přináší, odmítáme, jsem obětí vlastního utrpení, vlastní mysli. Dnes jsem poslouchala u žehlení video s Pjérem la Šézem a když došel k témuž závěru, přimělo mě to napsat tento komentář.
Koho by zajímalo, přikládám link
https://www.youtube.com/watch?v=Td-KUMcA3cE&t=1236s

12.03.2023 13:51:25 | kozorožka

jedna z takových, kdy závidím, že nanapadly mě

11.03.2023 11:16:17 | stormeater