Pocity

Upíjím čaj
v krajině daleké mlhy.
Jsem shrbená
a ptáci píší noviny.
Do ucha píská vlak
jako na pozdrav.

To ráno setřelo si čas.
Nemyslím, co bude,
jen čekám se dnem šálku
i slzou utřenou.
Mluvím se sebou.

Pozoruji,
že dýchám bez třesu.
Na oběd zrna natřesu.
Vzpomínám na říkanky s dětmi.
Meleme, meleme kávu.
A příběh uvnitř drhnu.
Sama plavu ke dnu.