.
Na nejnižším schůdku
zůstávám dítětem
s rukama od bláta
a srdcem rozechvělým
co za nocí vypráví
plyšovým medvídkům
a omlouvá se těm
strašidlům vzbuzeným z podpostelí
V nejvyšším patře
vesmírné budovy
mám chuť plivnout dolů na to zlo
a ze všech sil nedozírných
v sluneční vatře
roztopit okovy
pro náš smích
Zůstávám mezi patry
schodiště věků
tu prochladlou lásku spatřím
tu podám deku
s přáním
jenž se říkat nesmí
aby se splnilo
Pohleď to je tvůj vesmír
Měj
dobrý lov
.
.
dokud mas chut plivnout, dokud mas chut soudit, imho jeste zdaleka nejsi na nejvyssim patre
20.03.2023 22:36:38 | Romana Šamanka Ladyloba
A heleme se "občasník" Now se objevil? Ale stojí to za to! Výborná práce a jen jsem chutě mlaskl.
Jsem rád, že to zde nevzdáváš.*
19.03.2023 15:34:46 | šerý