Nomádi moří.

Jak oblaka po nebi, na vlnách

lodě s bílými plachtami plují

a míří bůh ví kam.

Na moři neklidném se pohupují,

neznají z bouří strach.

Hejna mořských ptáků,

nad plachtami prolétají,

na ráhnech hledají spočinutí.

Křídla, jakoby andělská mají,

náhle vznesou se do oblaků.

Lodě vrací se, vezou čaj a kávu,

hedvábí a v pytlích koření

měsíčnou nocí.

Noc v den se promění,

když lodě vplouvají do přístavů.