Neodcházej

Kabátu tvého sevření

hledáš útěchu, kde není

jen blízkostí svou na mě křič

prosím, neodcházej mi pryč


toužíš, aby ses ztratila

v objetí, sama nebyla

víš, že se musíš probudit

myšlenkám uzdu popustit


nemůžeš žít dál schovaná

tak vyjdi se mnou do rána

nabízím svoji oporu

dál musíme jít pospolu


snad naučím tě znovu žít

a stínům vlčím poručit

tvé obavy se rozplynou

i do rána se vchází tmou


když spolu půjdem po cestách

život nás láskou potrestá

s večerem všechny starosti

zkusíme z vany vypustit


kabát sevřel a obejmul

šla jsi, v něm bylo tě jen půl

po konci dne noc začíná

trápí mě tvoje nevina