Prozření.

Na malém pódiu starého baru,

za láhev vína a večeři zpívá.

Doprovod hraje ji na kytaru

chlápek, co znuděně zívá.

Z hostů ji někdo pošle pití,

úsměvem děkuje umělým.

Reflektor ji do očí svítí,

a v baru houstne dým.

Z pódia na hosty se dívá,

nevnímají, je jim lhostejná.

Ať chce co chce zpívá,

cítí se, jak holka prodejná.

Co naplat, vždyť nemá kam jít,

nad barem bydlí, večeři má.

Zbývá ji, už jenom snít

a zlobit se, jak byla pitomá.