Padesátá

Tři dny chybí do plnoluní.
Seléné strojí dvojspřeží.
A když se chopí otěží,
kopyta mezků nezaduní,
ač běží cvalem.
.
A jako každou noc, dnes znovu
Seléné svůj vůz stáčí do Karie,
kde spí ten, pro něhož jí srdce bije
a doufá v lásku Endymiónovu
tiše a vytrvale.
.
Na svazích Latmosu je klid.
Spí pastýř Endymión vprostřed svého stáda
a Seléné, ač by tak k uzoufání ráda,
nedokáže ho probudit.
.
Však jedna noc je nejjasnější.
A byť bude svou myslí v spánku,
pastýřův klíč odemkne její branku
a třeba spící, její nejmilejší
.
počne jí další
.
dceru
.
úplňku

AI zhudebnění tady...