Jiřímu Ortenovi
Jiřímu Ortenovi
Tma přichází a kruh se svírá
Dech se úží v čase vyměřeném
Nicota se rozprostírá
Napříč světlem, napříč stínem
V kraji zešeřelém
Do tmy tesám slova touhy
Marně volám její tvář
Té co byla, té co není
Volám, volám rozednění
Kreslím její svatozář
Kruh se svírá, kruh se úží
Tma se blíží, cesty není
Napůl ve snu, napůl v bdění
Čekám na tmu
V tichém rozechvění
Komentáře (20)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk15.04.2023 12:49:07 šerý
Ano!*
J. Orten. Už vyřčené samotné jméno, je pro mě pojmem.
Pěkná upomínka.
15.04.2023 13:36:23 kozorožka
Děkuji. Pro mě taky. Včera jsem měla nějaký splín a vzpomněla si na něj, na jeho básně, na jeho osud. A řekla si, že mi není tak zle. A pocítila jsem potřebu poslat mu napříč časem báseň.
16.04.2023 19:55:36 Jan Kacíř
Trefila jsi to. myslím, že by se v tvých slovech našel, alespoň otisk nebo stopu a hlavně melodii. Zásah i na mé straně můj nejoblíběnější a nejohmatanější autor. Skvěle vystižené a okouzlující. Díky za čteení.
