Sláva slunci.

Průvody dívek, téměř odhalených,

probouzí ve mně pocitů utajených

něco: ne příliš mnoho, avšak nemálo.

Stává se, když slunce v létě se usmálo.

Bývá to na hraně, pohledy srdce rozbouří,

zvýší se tlak a skon bloudí ve stínu ulice.

Sedíme na lavičkách – mlsní kocouři,

zátylky ztuhlé otáčením, prsty drtíme čepice.

Tu radost nám přináší rozmarné léto,

hraje si s námi i s naší bujnou fantazií.

Přezrálá srdce naše na poplach bijí:

Arbes by napsal o nás romaneto.