Vzhůru do tmy
Propadám se
Padám a nevím kam
Snad k světlu
Či k tichu
Či k boží spáse
Nebo snad prostě
Ke hvězdám
Vzhůru do tmy
Pomalu stoupám
Tak hebce a tiše
Jak boží dech
Strach dolů padá
Bolest se drolí
Duše se vznáší
na křídlech
Vzhůru do tmy
Tiše mířím
Vůkol tma tmoucí
V chuchvalcích víří
V hlubinách pode mnou
Nechávám svět
Pomalu v hloubi mizí
A kdesi nade mnou
Uprostřed tmy
Poklad je ukryt
Ryzí
to jsou v podstatě takový přenosy "šalebné transcendence"-vždyť přece Veroničko stejně bytostně tušíš, že "POKLAD" přece přechováváme v hloubce nás samých**** ST*
20.04.2023 04:11:47 | Frr
Díky, Jiří. Je to zajímavé, že člověk vnímá to, co je v něm jako to, co je kdesi na nebesích.
20.04.2023 06:21:18 | kozorožka
Hezké pohlazení slovy
Mává nedaleko OVY
Vykrmený boy
18.04.2023 22:29:50 | kudlankaW
Děkuji pěkně, Márty
20.04.2023 06:18:30 | kozorožka
Nádherné duše létání - to je úžasné, milá Kozorožko :)
Moc krásně napsáno :)
Přeji Ti vše báječné ;)
18.04.2023 22:03:52 | Ondra
Děkuji za tvá pěkná slova. Tobě taky, Ondro :-)
18.04.2023 22:22:33 | kozorožka
Vzhůru do tmy
až nad oblaka
až nad mlhoviny i souhvězdí
vysoko do tmy
nad světem se smráká
ale bez pásů po mléčné dráze nejezdi ;)
18.04.2023 12:24:04 | Narra
Dík za přibásnění :-)
18.04.2023 22:21:38 | kozorožka
Nemít potíže stavů beztíže. To je prima záležitost*
18.04.2023 12:08:00 | šerý