Když ráno slunce pozlatí tvé střechy
i sochy na mostě ožijí
chrámy mlčí
zvony zvoní
tam, kde koně kdysi ržáli
dnes turisté se v davech valí
každý vzdychá nad tvou krásou
snad věčnou
neskutečnou
byla jsi krásná kdysi
zůstáváš i dnes
magická Praho
matko měst
Po takové ódě si člověk uvědomí,
jak je apatický, když si přivykne a přestane si užívat tu krásu, co má denne pred očima. Děkuji, žes mi (bohužel asi jen na chvili) otevřela oči!
07.07.2023 15:17:23 | Žluťák
dík za ohlas
07.07.2023 16:10:21 | rybka
ach Praho Praho-mých častých zlomených tužeb něžná dlaho... :-D*
22.04.2023 17:15:38 | Frr