Únava

Tělo i duši zvolna sžírá, 

únava jak námel pole stírá. 

Můžeš ještě,  naloží ti víc

Pak uvnitř nezbývá ti nic.

Suchosta prázdnota

Pak zevnitř se dívá. 

Smola tam,

kde tekla voda živá 

Ticho, a klid snad někdy v čase 

Vrátí lesk zaniklé té kráse. 

~☆~