Nad hlavou mou dva andělé,
kolem plno spadaného listí.
Je to zvláštní, přátelé,
stojí, jak věční optimisti.
Ležím, chladem schoulený v trávě,
pohled na ně mám upřený.
Byť z kamene, tváří se ostýchavě,
děravé mají haleny.
Kdo je tu postavil, kdo ví ?
kdysi, snad, u hrobu stáli.
Někdo je zatáhl do křoví,
snad proto, že oba se smáli.
Moc pěkné, Kane. Vtipný závěr :-)
29.04.2023 19:27:22 | kozorožka
On život nám mnohdy připraví různá
překvapení. Děkuji za komentář. :-))
29.04.2023 22:19:14 | Kan
Ještě že byli z kamene, aspoň nezmizli. Hezky napsáno.
29.04.2023 18:59:26 | Marťas9
Děkuji za komentář. :-))
29.04.2023 19:02:23 | Kan
Však ne každý anděl se směje. Klidně tě i pošle, do zádele.
Ne každý anděl má bílé peří. Ne každému, bystrý věří.
I já mám svého anděla. V očích modro má. Z mé pleši si nic nedělá.*
Jsem u tebe rád*
29.04.2023 15:22:12 | šerý
Takového anděla je potřeba zahalit do sametu a opatrně hýčkat.
Děkuji za komentář. :-))
29.04.2023 15:51:58 | Kan
Andělé ochránci, pomocníci Boží.Pěkné.
29.04.2023 14:27:55 | Jeněcovevzduchukrásného
Občas se musí uchýlit k tajné misi. :-))
29.04.2023 14:31:44 | Kan
:-)
29.04.2023 14:34:27 | Jeněcovevzduchukrásného
Vykouzlit úsměv je dar *)
29.04.2023 13:22:24 | Malá mořská víla
Proto je potřeba usměvy si hýčkat. :-))
29.04.2023 14:30:07 | Kan
Nádhera
29.04.2023 11:46:48 | Stanislav32
Jsem rád, že se ti báseň líbí. Dík za komentář. :-))
29.04.2023 14:25:56 | Kan