Buddha

 

Kdysi dávno v Indii

Do královské rodiny

Narodil se v šťastné chvíli

Královský syn jediný

 

Podle staré sudby

Může se prý stát králem

Pokud však v mládí pozná bídu

Jako mnich odejde s málem

 

Princ žil v zámku královském

Vzdálen všemu utrpení

Vyhnout se však strastem světa

To prostě možné není

 

Když mladý princ Gautama

V mladého muže dospěl

Nedbal přání rodičů

A za hradby města vyšel

 

Když za branami města

Poznal skutečný svět

Nebylo již více možné

V zámku jej udržet

 

Potají domov opustil

Do světa pak vyšel

Aby bídu světa poznal

A léčbu na ni našel

 

Velkou moudrost pak poznal

Stal se mužem probuzeným

Stal se slavným Buddhou

Vzal mnohé další do učení

 

Jak praví moudrý Buddha

Vše pomíjí a vše se mění

Lpění na všem pomíjivém

Je věčným zdrojem utrpení

 

Vše co plyne, co se mění

Je jen pouhá prázdnota

Jenom to, co trvá v změnách

To je naše jistota

 

I naše Já je pomíjivé

Jsme jen proudem vědomí

Na ničem nelpět, soucit dávat

Je základ jeho učení

 

Jeho žáci jeho cestou jdou

Vnitřní klid najít a soucit lidem dát

Každý však může tuto cestu zkusit

Může se nechat inspirovat