Šeptej nahlas

Sedím v kavárně,
aby nezmokla mi hlava
a v duchu mě chová Praha.
Je mokrá a dá ba schová.

Dívám se na obraz,
co nese název Šeptej nahlas.
Na Karlově náměstí drnčí tramvaje,
a přesto čokoláda hřeje.

Obejmu akvárium plné ryb.
Najdu vzkaz i chuť žít.
A pak dortík.
Krásné ráno.
Tak má být.

A co ten obraz maluje?
Opět pracuje fantazie.
Vidím tam na pozadí ženu
v zeleném polostínu.
Sebevědomou a krásnou,
co dává něhu.

I já momentem napodobit mohu.
Políbím odkaz malíře
a sním ve své auře.
Zapomínám na hluk ulice,
relaxace v bolavém světě.