Mokrý chodník

Jdu po chodníku
a myslím,
co najdu v šuplíku.

Možná tu báseň,
co psala jsem s kočkou v karanténě.
A nebo letmý rým, co skákal po hraně.

Je mokro a myslím na Ti,
co se jim hůře chodí
i na vozíčku jezdí.

Ještě prší
a melancholie kvílí.
Myslím i na Ti s bílou holí.

Každý den ať se jejich rány hojí.
Líbám zem v čistém stejnokroji.
Posílám skromnou píseň svoji.

Nic není samozřejmost.
Přicházím se slovem
a hladím dlaní.
Ptáček přidá rozjímání.
Mějte se v lásce, drazí.