Tak dávno.

Dopřejme času odpočinek,

znavený pak spěchá a běží,

a kus života odletí,

jak semínka javorů

do zapomnění.

Bývalo dobře v sobotu večer

s bílou kávou a makovým,

matčiným závinem

a v rádiu bylo čtení

na pokračování.

Tehdy se čas zastavil:

dali mu čas k odpočinku.

Rád na to vzpomínám:

vlídné bezpečí, teplo a čas,

který jsem dostával darem

a nemusel jej vracet

a ani splácet úroky.

Dnes opět čas běží

a já jej nedokážu chytit,

uniká mi mezi prsty

a opět odlétá,

jak semínka javorů,

jako tenkrát,

když nedopřáli času odpočinek.