Mě snad...

Ten večer měl skončit náramně,

ale všechno šlo ke dnu.

Nějaká holka vzala mě,

do svého bytu – v Lednu.

Jo, byla to zima, jak má být,

a já byl jenom v saku.

Než jsem se stačil probudit,

už seděl jsem v kupé vlaku.

Co jsme to pili, sám bůh ví,

a dumám, co se mi stalo.

Nejsem si jistý, já bláhový,

zda se mi všechno jen zdálo.

Domů jsem přišel až k ránu,

do krku stříknu si ústní sprej.

Otevřu a na křídle paravánu

vzkaz – už mě ty ochlasto nehledej.