po roce a po dni

Anotace: ...

 
musel jsem na otočku do Čech
bylo třeba zařídit pár věcí
 
čekalo mě
několik nezbytných kroků
které
po tak dlouhé době
nesnesly odkladu...

navštívil jsem vybraná místa
vybavil vše potřebné
a taky jsem se stavil u doktora
abych mu referoval

trval na tom
že mám jezdit na kontroly
i když se cítím dobře

dostal jsem svoji porci léků
a zaplatil mu
jednu letní dovolenou...

o něco později
už jsem vcházel do své pražské kanceláře
kterou si stále držím
pro případ
že bych se chtěl ještě s někým sejít

to je ale nepravděpodobné

moji parťáci se vytratili
jako já

a někteří
mi dokonce
svejma zadkama zahřívají místo v pekle...

zavřel jsem za sebou dveře
a pozorně se rozhlédl po místnosti

po roce se nic nezměnilo
vše bylo na svém místě

fascinovalo mě
že celou tu dobu
mi tam někdo topí, uklízí, větrá...

za peníze si můžete koupit téměř všechno
třeba i falešnou přítomnost

jenom zdraví není na prodej

to Vám nikdo nezařídí...

překlopil jsem v oknech žaluzie
aby bylo šero
protože tak to mám rád

vyndal jsem z humidoru doutník
odstřihl špičku
a pomalu si jej zapálil

vyfoukl jsem šedý dým
napříč místností
a zapnul počítač

na monitorech se zobrazila loňská data
a poslední rozepsaný dopis

finanční údaje jsem dal aktualizovat
a provedl pár potřebných úkonů

rozhodl jsem se
do toho nezabředávat
protože vše fungovalo hladce samo
a nebylo třeba nic měnit...

vrátil jsem se k tomu dopisu

byl pro ni

snažil jsem se v něm tenkrát popsat
co se stalo
proč musím zvednout kotvy
a že když přijede za mnou
bude všechno zase fajn

psal jsem to s vědomím
že ona mě od toho
co jsem podnikl
důrazně odrazovala

přesto jsem to udělal...

moje argumentace
mi přišla
i po takové době
příliš mělká

stále jsem neměl sílu
zkusit to znovu obhájit

došlo mi
že ona už možná
ani nestojí o vysvětlení

dlouze jsem nad tím přemýšlel

cítil jsem vinu

myslel jsem
že tohle se mi nemůže nikdy stát
promlčet se situací

dopis jsem smazal...

na okamžik
jsem se zahleděl
do obrazů na stěnách
a snažil si vybavit příležitosti
při kterých jsem je pořizoval

šel jsem ve vlastních stopách
a uvědomoval si pomíjivost bytí

naordinoval jsem si slušnou dávku nostalgie...

nakonec jsem
ze stolu
vyndal náhrdelník
který jsem před rokem koupil pro ni
zvedl se
a šel naproti do Belvederu na oběd

číšníkovi jsem řekl
že je mi jedno
co přinese
ať prostě dělá, co umí
že se nechám překvapit...

později
v letadle jsem si nehrál na hrdinu
a rovnou se opil palubní skotskou...

přistáli jsme po půlnoci

domů mě vezl
ten samý taxikář
jako před dvěma dny na letiště

některé náhody jsou příliš jednoduché

v rádiu hlásili
že bude horko a vlhko
to máme všichni rádi...

Silvie ještě nespala
seděla v mém křesle a četla si knížku

zvedla hlavu
a zeptala se: ,,dopadlo
všechno dobře?,,

přisedl jsem si k ní
a povídám: ,,zavři oči
něco jsem ti přivezl,,

vyjmul jsem náhrdelník z pouzdra
a zavěsil jí ho na krk

otočila se k zrcadlu
usmála se
a řekla: ,,ty jsi blázen...,,

políbil jsem ji na čelo
a pošeptal: ,,děkuju
že jsi mi to tady pohlídala,,

podívala se na mě
a konstatovala: ,,jsi jediný
koho znám
kdo nechce
aby jeho dům zůstal prázdný...,,

byl jsem příliš opilý
než abych ji odvezl domů

zůstala do rána

spala v mé ložnici

a já
po zbytek noci
seděl na terase

poslouchal cikády

a k ránu
když nad vodní hladinou začínalo pracovat slunce
krmil jsem racky...