Smuteční vrba
Smuteční vrba
Kdysi dvě vrby u řeky stály
Ve vlnách jejich stíny si hrály
Jeden z těch vzdálených dní
Byl pro jednu z nich poslední
Obloha černá bičem blesku
Mohutnou vrbu k zemi srazila
Ještě ráno zde dvě spolu stály
Večer už jedna z nich nebyla
Vrba druhá náhle osamělá
V hořkém pláči hlavu sklonila
Ve velkém smutku do proudu řeky
Nekonečný proud slzí ronila
Je to už dávno, avšak až do našich dní
K vodě se sklání a smutně vzdychá
Krásná a něžná, vznosná a tichá
Vrba smuteční
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskVrby mé milé přítelkyně * Líbí !
14.07.2023 11:14:30 | Dejvis
..na jezerech kam chodím plavat, je osamělá labuť...
moc pěkný text kozorožko*
28.06.2023 11:15:43 | Sonador
Děkuji pěkně :-)
28.06.2023 13:12:53 | kozorožka
Pěkný příběh. :-))
25.06.2023 19:28:50 | Kan
Dík. Ani nevím, je-li takový. Tedy teď už je :-)
25.06.2023 20:42:11 | kozorožka
Omylem je zde asi 2x..hodnotím znova .:)
25.06.2023 14:53:30 | jenommarie
Děkuji za upozornění. Vkládám to přes mobil a občas to dělá divné věci :-)
25.06.2023 15:07:57 | kozorožka
Taky píšu z mobilu:))
25.06.2023 20:35:09 | jenommarie