Žába

Sedí žába na prameni.
Oči vykulené a neví.
Ta zelená jí sluší
a v trávě našla úkryt
i pokropila skleslou duši.

Možná má jinou barvu kůže,
ale ona za to nemůže.
Je přeci od přírody taková,
že voda ta i ta ochranu dá.
Možná jednou přijde žabák
a bude z něj král.
Pohádka bude mít rozsvíceno
a orchestr lásky jméno.

Žbluňk.
Pro dva je vše připraveno.


Pst.
Jsem žabička.
Dej mi pusu i jméno.

Pohádky mi řeknou princezno.