Zamilovaný pavouk
Zamilovaný pavouk
V jedné síti kdysi žila pavoučice
Ta potvora chlípná
Milovala pavouky převelice
Po své síti koketně přecházela
A sem tam svým malým zadečkem
Z lehka svůdně zavrtěla
Čekala až nějaký pavouk nebohý
Jatý její svůdnou krásou
Zastaví se jí u nohy
Tu vidí přicházet pavouka
Pavoučice na něj usměje se
A cosi svůdně zabrouká
Zamilovaný pavouk k ní zbožně vzhlíží
Opatrným krokem svých osmi noh
K jejímu zadečku se blíží
Každý z vás snadno uvěří
Že tahle strašná pavoučice
Měla vydatnou večeři
Komentáře (13)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskTak nějak ze života. Pěkně napsané. :-))
14.07.2023 10:23:12 | Kan
Jo :-)
Díky :-)
14.07.2023 10:37:51 | kozorožka
Ach ta slabost pro svůdné zadečky.
14.07.2023 07:55:21 | Jan Kacíř
Jak říkají Němci: aber die Ende :-)
14.07.2023 08:24:58 | kozorožka
Představil jsem si sličnou Tarantulku a vůbec se tomu chlapovi Tarantulovskému nedivím ;) I v naší, lidské, říši můžeme (muži) někdy dopadnout stejně ;)
Povedené, milá Kozorožko :)
Měj se kouzelně ;)
14.07.2023 00:31:20 | Ondra
Děkuji ti. Tarantule je zemní pavouk pokud vím :-). Tohle je klasická česká pavoučí rodinka. :-)
To se takhle sejde pavouk s pavoučicí na večeři, prý cos uvařila dobrého a ona: tebe :-)
14.07.2023 06:42:28 | kozorožka
Velice rádo se psalo :)
Ano, tarantulka si sítě nedělá, ale jinak to platí ;) A zadeček má nesmírně hebký prý - až sametový ;) Otec mi vyprávěl, že když natáčel svatbu, už dávno, tak nevěsta měla terárko právě s tarantulí a otec si ji mohl pohladit po zadečku - teda tu tarantuli ;) :)
14.07.2023 08:54:26 | Ondra
Tarantuli jsem si nehladila, ale jinak mám pavouky ráda a rozhodně je nelikviduji. Jsou taková bio mucholapka a taky jsou hodně citliví, mají v sobě cosi lidského :-)
14.07.2023 10:14:31 | kozorožka
Tak to je super - jsi šikovná :) Já jsem, bohužel, z té druhé strany barikády - arachnofobik... Ale je pravda, že jsem jednoho pavouka zachránil v bývalé práci před popravou a odnesl jsem jej ven a pustil :) Aspoň jeden...
14.07.2023 10:28:21 | Ondra
Já jednou honila jen tak z legrace pavouka po kuchyni sem tam. Pak se přestal hýbat. Řekla jsem si, že to na mě hraje. Přišla jsem tam později a nic: byl mrtvý. To mě nějak změnilo. Měla jsem je za instinktivní primitivy ve stylu moucha. Ale tohle mi ukázalo, že jsou to živé bytosti jako my. A pak jsem to vztáhla i na mouchy. Teď už zabíjím jen to, co jde po mně (teda v oblasti hmyzu jen :-))).
14.07.2023 10:43:48 | kozorožka
Páni - to jsem nikdy nedělal - vlastně dělal :D ale bylo to při nahánění pro zabití... Pocházím z vesnice a v našem bývalém domě bylo pavouků vždy hodně... Jednou mi spadly z garnýže tři na ruku, když jsem zatahoval závěs... Jindy zase dva byli se mnou pod peřinou :D Byli velcí :D Pak, když jsem bydlel nějakou dobu v přízemí, kde se cca rok nebydlelo, tak to bylo i 12 pavouků za den, co jsem musel pořešit - naštěstí toto arachnofobické peklo trvalo jen asi 14 dní s tím, že pak to už bylo v únosných mezích - třeba jeden velký pavouk za cca čtyři dny :D Ale že bych si na to zvyknul, to ne... Ale je pravda, že když jsem ho chytil třeba do sklenice, tak mi ho bylo líto a dokonce bych ho i vypustil do přírody, ale má expřítelkyně řvala jak Tur a tak jsem ho musel zabít... Alespoň jsem byl u ní za hrdinu, což mělo také své výhody ;) :D
14.07.2023 11:41:30 | Ondra