Bez inspirace

Sedím u počítače
a slyším hukot ulice.
Ráno vleklé
s propadem snů
v hořkosti rozpoložení.

Občas si říkám,
zda jsem normální.

Začínám pranostikou,
končím odlivem.
Polykám prach
a nikdy nevím,
kde to jsem.

Co je to blahobyt?
Když člověk může dýchat
a tiše mezi steny snít.
A perlu života nechce
tak snadno odhodit.

Zdravím kvítky
i plané růže.
Z tváří chaos.
Ach Praho.
Ochraňuj stíny
i nehraj se mnou klišé.

Další den
mluví, žvýká i se překouše.