Opuštěná
Opuštěná
Opuštěná stála
Víla malá
Tiše plakala
Korály byl její sen
Rozutekly se
V prázdný den
Touha po lásce
Malou vílu souží
Snad až příliš
Po té lásce touží
Láskou by se rozdala
Smutná víla malá
Však kdyby rozdala se
Jako malá mořská víla
Zmizela by náhle
V pěnu by se proměnila
Komentáře (13)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk12.08.2023 03:49:49 Alala
Je nádherná, chce se mi napsat - líbezná a tak to také píšu - LÍBEZNÁ je!
Srdečně zdravím :)
11.08.2023 12:34:50 mkinka
pohádku o Mořské víle mám ráda. Děkuji za připomenutí. Pěkně jsi poskládala.
11.08.2023 12:11:49 uživatel smazán
Bude vyřčen muck muck:) Líbí !*
11.08.2023 10:20:07 Ondra
Žádné mizení, Verunko!
Pěkně na dálku vílu zahřívám,
energií lásky, kterou posílám ;)
Měj se kouzelně*
11.08.2023 11:03:22 kozorožka
Neboj, Ondro. Včas jsem na to přišla: kdo se rozdá, nezbude mu nic pro sebe. O tom ta báseň je. Člověk musí nejdřív myslet na sebe. Ne sobecky, ale přirozeně. Když zajdu, nikomu tím nepomohu. A nikdo jiný zde není proto, aby zachraňoval mě. Nejdřív je třeba mít rád sebe. Je to těžké, ale jiné cesty ze smutku podle mě není.
Děkuji Ti moc a měj se krásně :-)
11.08.2023 11:38:00 Ondra
Ano, pravdu díš, Verunko :) Akorát je velmi těžké rozpoznat, jak myslet na sebe, aby to právě nebylo už sobectví. Ale když nad tím přemýšlím, tak to vlastně tak těžké není - stačí se jen trošku vnímat - s citem to půjde :)
Já děkuji Tobě - jsi kouzelná :)
