Pojď, půjdeme spolu na začátek světa,
vezmem si s sebou jenom lásku svoji.
Život osudy nám naše splétá
a ani chvíli nás nenechá na pokoji.
Podej mi ruku a věř mému rozhodnutí,
vždyť štěstí své máme na dosah.
Neboj se, na lásku mou je spolehnutí,
a neměj z té pouti strach.
Pojď, půjdeme spolu na konec světa,
až na kraj, kde se vlny moří ztrácí.
Půjdeme daleko, kam ani orel nedolétá,
co nad námi letí, pak, ale, zpět se vrací.
Ráno, Den, Večer :) skvělý
12.09.2023 13:20:15 | MatyhoZmaty
Mockrát děkuji za komentář. :-))
12.09.2023 15:28:37 | Kan
Ach Bože- ta je moc krásná, to by člověk hnedka šel:-). Opravdu - ta mě úplně dostala. Krása.
12.09.2023 12:05:50 | CULIKATÁ
Přesně to mi běželo hlavou .. že bych hned šla :)
12.09.2023 19:01:29 | narra peregrini
To mě těší, že se ti líbí. Děkuji za komentář. :-))
12.09.2023 20:07:00 | Kan
Tak to dnes raději zůstaň uvnitř svého domova, protože po přečtení této básně modrými šmoulíky jistě dveřmi neprojdeš:-)))), Culík dnes v kolenou:-))). Krásný zbytek dne přeji.
12.09.2023 15:35:48 | CULIKATÁ
Dobře, že sedím venku a snad do večera pýcha spadne na únosnou míru. jinak bych musel dovnitř oknem. :-))
12.09.2023 15:39:46 | Kan
Proto takové básně někdy píšu, to, aby šly holky do kolen. Když se to podaří, pak pýchou neprojdu dveřmi. Díky za pěkný komentář. :-))
12.09.2023 15:27:51 | Kan