Stanoviště číslo 7

Stanoviště číslo sedm

Němý pamětník naší lásky

Vzpomínky už vsákl chodník

A mě přibyly další vrásky

 

Jen cigareta doutná v ruce

Jako svědek naší kruté války

To, co pojilo nás tak pevně

Ukládám do smuteční obálky

 

Stále cítím ten tvůj hněv

Jako nejmocnější vodopád

Slyším i tvůj hlas, co křičí:

Zapomeň, žes měl mě tolik rád

 

Ten pocit, co teď nejvíc bolí

Kdy motýli se perou v břiše

Kdy tvůj hlas rozeznil i moje srdce

Utopím raději na dně číše

 

Na stanovišti číslo sedm

Kde déšť nám zkrápěl naše tváře

Tam, kde naše cesty spojily se

Teď dopadá půlnoční záře