Návrat.

Měl jsem Vás, má milá, poslechnout,

a svévolný tak, neměl být,

však musíte mě pochopit,

chtěl jsem se dostat z Vašich pout.

Já vím, že bez Vás nejsem nic,

a s životem si nevím rady,

bez Vás, že bych už zemřel hlady,

a nejsem gróf, ale rytíř z Nemanic.

No,tak mě máte tady ve vší parádě

s tím, co nepatří mi a moje nebylo.

Hlavu neskloním: to by se vám líbilo,

a spát budu ve stanu, za domem, v zahradě !

Co to zas děláte, vždyť všem jste jen pro smích,

v Prosinci ve stanu spát; Vy sníte ?

Večer, u krbu, všechno mi, hezky, vypovíte;

a spát budete doma, ať Vás mám na očích !