nečekej
nečekej
V jemném pohybu rtů
v mlčení řas, přibýváš
chybíš sám sobě
s šátkem na očích
jako Pallas - kolik váží meč?
když ztichlo to uvnitř, nečekej...
Jsou stíny a stmívání
tvou krajinou dál zní ptačí zpěv
tak nečekej, když...
Chceš?
Komentáře (25)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk17.10.2023 14:42:32 Jan Kacíř
Tak hluboké zamyšlení, že ani nevím, co si myslím. Vím, že bylo příjemné číst.
29.09.2023 15:59:33 CULIKATÁ
Moc hezoučké jako křídla motýlků:-)
30.09.2023 10:29:40 Sonador
fakt, tohle mě moc těší... říká mi to, že člověk se nemá prostě nikdy vzdávat, i když je zrovna "přešlej":) děkuju moc culíčku*
29.09.2023 09:33:23 narra peregrini
protkané křehkostí ptačího zpěvu. Krásné Son :)
30.09.2023 10:28:10 Sonador
mi fakt dělá radost, že ji vnímáte takto... já si přišla taková "odpojená" když jsem ji psala:) děkuju narrenko*
30.09.2023 10:38:08 narra peregrini
možná, že odpojená bytost je nejkřehčí :)
30.09.2023 10:39:15 Sonador
tyjo, je to tak! jen si pořád zvykám, že jsou bytosti, co to vidí a chápou;) díky za vás*
29.09.2023 09:21:21 Ondra
Skvělé, milá Son :)*
Chci?? Nad tím budu muset pouvažovat...
Moc zajímavé :)
Měj se kouzelně a také se mi opatruj:*
29.09.2023 08:43:35 Protos1182
To jsi napsala moc krásně dvojčátko moje milý:*)
