slunce zapadá za mraky
u zdi hřbitova
rostou slunečnice
dříve tak krásné
sklánějí hlavu k zemi
jejich listy žloutnou
jako listy staré knihy
jejich písně dozněly
jako písně matek
které modlí se za své syny
za podzimního soumraku
ukládají se ke spánku
až nakonec skloní se úplně k zemi
nezbyde po nich nic
než suchá tráva
a šustění suchých listů
ve vánku
No je to tak a představ si, že mi vyrostla ze semínka pohozeného na zemi, tak jsem si ji přepíchla do květníčku a teprve mi bude kvést, brzy si ji šoupnu do domečku pro radost.:-).
01.10.2023 15:57:36 | CULIKATÁ
Tak to je super přeju Ti ať ti pěkně roste:-)
06.10.2023 19:59:31 | Sára Černá
Pěkné, líbí se mi
01.10.2023 00:23:35 | Bufik
Opravdu báseň emocionálně podána velice dobře
30.09.2023 12:38:05 | mkinka
Děkuju Vám.moc
30.09.2023 13:08:05 | Sára Černá
Hezký, obrazný. Dobře vystižená atmosféra umocněno hřbitovní zdí...
30.09.2023 12:35:26 | Koala