Čekám na rozednění

Z okna slyším vlak,
který tu nestaví.
Ještě světlo,
ať nikdo nezabloudí.

Silnice občas vydá zvuk.
Pak ticho a tma.

Den nemá dvojníka
a počasí nic neříká.

Zas to ráno
a skládám dopisy.
Ještě se píšou,
nějaké pošty přeci existují.

Ach dny kloužou
za táhlou nadějí.
A člověk,
ač nerad,
doplácí na cizí dluhy.

Jen píšu myšlenky
z podvědomí.
Má hlava víc neumí.

Kéž krásné ráno
vám zašumí.
Pár vět ještě
plouží nocí.

Vstávat.
Já ještě nechci.