Stárneme

Stárneme

Stárneme, kůže stárne s námi, někomu se zvetší či zmenší vnady.
Stárneme, nemoci si přivlastňují tělo.
Kolik nám je,
někdy řekne svráštělé čelo.
Stárneme, když tělu velí jenom bolest
a nejsme schopni nikde dolézt .
Stárneme, když uši mají ztumeno
a oči nestíhají ostřit.
Stárneme, když stařecké skvrny zaujmou svá místa,
nebo bradavice rozesejou se na místa jistá.
Stárneme, když se najednou zpotíme a nemáme horečku,
přechod je u babiček i prý u dědečku.
Stárneme, když určité věci dostanou svá místa,
na nákup nejdeme bez lístka.
Stárneme, když schody a kopec
jsou moc vysoko,
když blízká cesta na kole či pěšky je moc daleko.
Stárneme, když zapomeneme pro co jsme šli do spíže, či do lednice.
Je to špatné, jak to nedocvakne ani do třetice.
Stárneme, jak schází se nás doma čím dál víc,
slyšíme slova jako tati, mami,
dědo, babi
pradědo, prabábi.
Stárneme, jak před námi je lidí
čím dál míň.
Stárneme, když slova láska, miluji tě,
splňují účel jen okamžitě.
Je dobře, že ještě stárneme,
pořád je šance,
že tady ještě chvíli budeme...