V zapomnění.
V zapomnění.
Na kamenu sedí pták,
křídla má odlomená.
Netuším; má to být tak,
nebo, nic to neznamená ?
Sedí a neodletí, nemá jak,
bez křídel nevzletí.
I bez křídel, je stále pták,
však jistou je obětí.
Přistup blíž, ten pták je z kamene,
zdobil ohylu, někdo jej srazil.
Dávno tomu, a jak se čes plazil,
zapadal, snad někdo si vzpomene.
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Pták z kamene???
Na mohyle???
No ty jo... dodatky ccina si odpustím, bo tady jde o text, nad kterým se nedá žertovat...
takže jinak...
co mně napadá...smutek...smutek nad jakoukoli mohylou, co zarůstá travou,nad čímkoli zborceným...samota z toho...že není už, kdo by se postaral...a kdo by vzpomenul!
08.11.2023 10:56:12 | cappuccinogirl
Byli jsme se ženou posvítit na hroby a potkali jsme pár opuštěných a zhroucených hrobů. Tak, tak nějak báseň vznikla. :-))
08.11.2023 12:02:08 | Kan
Hřbitov je smuténka silná...sama o sobě...ale když ještě procházíš kolem hrobů, ze kterejch cejtíš, že už není, kdo by k nim chodil... lidský osudy jsou zapomenutý, už není, kdo by vzpomínal.
08.11.2023 17:54:49 | cappuccinogirl
