Pohybový aparát

Povídám si s tělem,
skládačka buněk odpovídá.
Jsem jiná
a větrem znělá.

U štětce slov ubývá.
Zlobím se na sebe,
že pohyb jsem zanedbala.
Barva se točí nová.

Na stranu východní či západní
snad hlava ještě pohne.
Dívat se smím,
jak slunko je nádherné.

Úvod, hysterie, zvláštní myšlenky.
Co když jednou z vozíku budu psát písmenky?
I to se podá.
Jsem na to připravená
a poezie sílu dodá.

V tónině zmatků prosím každou kost.
Vydržte a žijte dál s chloubou pro radost.
Mlčím a rovnám pozice.
Skolióza je zvláštní opice.

Fyzika i psychika jde v tónu
a s cípem rovnoramenným se budím k ránu.
Ach, děkuji,
že po čtyřech vstanu.
Hurá.
Sláva, že mohu.

Každým dnem stárnu
a šedivím.
A za dálkou tichých mil
v něžnosti se přitulím.
S vděčností ze svých žil.

28.07.2022