Rozlet

Z pevniny tvého těla
písnička vyletěla,
jak svatá pohlednice,
jak holubice z děla.

Létá si nad krajinou
nad městem, nad roklinou,
kde zapalují svíce,
tóny, co se z ní linou.

Co jiskry harmonie,
z perutí empatie,
rozpjatých pod měsícem,
kterými v hrudi bije.

Jak jsi tak nocí zněla,
já poután kovadlinou,
ukul rám z poezie.

Kladivy svého těla,
rozpažen nad hlubinou,
kde oheň touhy žije.

Že přál si slyšet více,
zachytil v rám tvé líce,
vstoupil do pohlednice

a poletuji s tebou.