Stáhni oponu svých strastí
a pusť mě do svého světa.
Když chmura tvá neodlétá,
rameno nabízím, co roníš, slzám.
Vždy připraven jsem ve tvém stínu,
ruku ti podat, i obejmout.
Zbavit tě tíživých, temných pout,
věř mi, tvé tajemství - poznám.
Neplň si mysl marnou tmou,
pusť si do duše paprsek světla.
Jen proto, možná, nerozkvetla,
pro nelásku vzájemnou.
Krásná, hřejivá. Děkuji ti za ni:-)
28.11.2023 11:50:35 | Jupiterka
To mě velmi těší, rád jsem přispěl. Děkuji za komentář. :-))
28.11.2023 11:52:33 | Kan
Kane, kdybys měl sto ramen, nestačily by pro všechny smutky, co jich je... ale kdybys někdy, Ccino by k tobě... moc rádo... není nad to, když na smutky je náruč tišivá... nádherně jsi pohladil... děkuji ti :-)*
28.11.2023 11:32:55 | cappuccinogirl
Nejen náruč, ale i dobré slovo může pohladit, tak jsem se pokusil. A, jestlipak jsi dostala odvahu na ten můj recept. Děkuji za tvůj komentář. :-))
28.11.2023 11:46:05 | Kan
Dala jsem jeden hned po ránu...ale se přiznám, že toho másla jen ždibec... neměla jsem odvahu... ale snad i ta troška...se počítá...:-) Ale nebude to moje oblíbený pití :-):-):-) Fak jen v nouzi skoro nejvyšší :-)
28.11.2023 11:51:32 | cappuccinogirl
Řeknu ti pravdu: Ještě to nikomu, z těch, kterým jsem to poradil, nechutnalo, ale
dokáže to citlivě prohřát a na chvíli ulevit. Mně to taky nejede, ale když je třeba tak si tím pomáhám. Hlavně na ranní chrapot je to výborné. Tak se holka kurýruj. :-))
28.11.2023 11:59:21 | Kan