Pád

Pád

Šlapu si tak
krajinou
zasněženou,
nevinnou.
Okolo závěje,
hodně sněhu
kochám se,
mám v sobě něhu.

Sníh je prašan,
jde se dobře
hrnu ho před sebou,
v botách mokře.
Docela mě utahal,
teď tu vládne on,
překročím hromadu
a najednou bum.

Hrabu se stěží,
nejsem už svěží,
opatrně vstávám,
tělu povel dávám.
Nyní to vyšlo,
plotýnku jen lisklo,
příště bacha,
škoda každého valacha.