Ozvěny
Ozvěny
Ujel mi vlak
pro všechno honění i chvat.
Báseň jen žila
a já potila se létem v ponožkách.
Psala jsem mezi hvězdy
i cíle mezi sny,
co nejdou k naplnění.
Tajemství, co slzy roní.
Já smutné bylo v ní.
Slova, žádné mezihry.
Prstoklad dostal se mezi ňadra
a jako žena neměla jsem pádla.
Kdosi řekl,
že svět tady není jediný
i pomohly hormonální hladiny.
Kdy se uvidíme?
Slepice zakdákaly.
Den byl plochý
a medard mokrý.
Sbohem sny.
Bude někdy my?
Osud nevděčný.
08.06.2022
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
To má sílu něh *
16.12.2023 10:42:26 | Dejvis
A přijde den*
V předsíni střeží ticho jeden pár bot. V rodinném krbu popel smutku. Na jeho římse na bubínek krabičky, k vzpouře tluče pár zápalek.
Už okna plná světla a kouří se z komína... Opět k štědrovečernímu stolu, usedla celá rodina*
10.12.2023 20:34:58 | šerý
