Šibenice.

Stojím si za městem, u hranice,

výhled mám, krásný, do krajiny.

Jsem štíhlá, pevná šibenice,

k večeru, dlouhé, vrhám stíny.

Jsou pode mnou všichni si rovni,

já měřím všem měrou řádnou.

Jak uhlíky v rodném ohni

je podržím, dokud nevychladnou.

Stojím si za městem, na okraji,

kdo kolem jde, ten se pokřižuje.

Havrani po hostině odlétají,

jen provaz ve větru se pohupuje.