Zkoušel jsem zase
cítit smutek.
A
radost.
Jsem ale příliš
otupělý.
Zakonzervovaný.
Nic
necítím.
V
neviditelné bláně
- nic pozemského.
Vyvolávám to
o vánocích.
Smutek.
Radost.
Která se ohýbá jako prostor
před gravitací.
Možná nás zahubí jiná civilizace.
Nebo jako dinosaury
meteorit.
Teď
o
vánocích
24.12.
se pokusím vypít
co nejvíc piva
a
neumřít
.