Ve stínu...

Tolik květin, co zde leží
Nebeské, přízemní, podzemní...
Ty, co se zaživa šplhaly k slunci
I ty, co se plazily s červy...

Všechny stejně vyrvané
Osekané, zneužité, zmrzačené...

Otisky našich očí křižují oblohu
A Ty se ptáš
Proč jsme se octli zde
Kde stmívá se stále ubožeji...

I lampář tlačí svá zrcadla do stínu...