Sny

Sny ve své unavené něze

jsou bezděčně lehké.

Mraky na obloze

z nich pletou věnce.

Břízy po kolena v mlze,

jakoby v touze.

Dny plují jako stíny

mraků v řece.

Pod černým závojem

les bez listí spí.

Řeka teče smutkem

snící oblohy.

A vítr rozfoukal

rozbitých snů listí.

Tak maluji štětcem

závoj pro ty břízy.