Lyra

Tóny jsou kladeny
nitrem
v hranici
zázraků.

Luna střídá
svítání
a kotouč,
co malíř
dojal v soukromí
se prochází
nebem.

Báseň je zapomenutou
láskou
i opětovným květem.

Holoubci tančí
milostným světem
a pírka si podávají
v království návratů.

Láska je nekonečná,
i když slzy sčítá.
Není přeci jednoduchá
i emoci občas rozvírá.

Víra je dlouhá
a lepší milovat vzdálené,
než být sám.

Mezi řádky silné šeptání.
Platónova láska mnohé nahradí.

Ale pak pusa atom rozštěpí.
Kdo nepoznal, ten neví.

Lyra zpívá v jinotaji.

Kdy jsme se naposledy milovali?
Bylo to jako proud řeky,
co se nezastaví.

Měli jsme sny,
co přesáhly.
Ach, nejmilejší.
S Tebou den šťastný.
Dobře, že jsme se našli.

Holoubci u sebe
se drží v mrazu.
Milují se od prvního vzkazu.
Láska jim roste
i zahřívá hlavu.